sobota 2. února 2013

MATCH!!!

Byl to fofr :) s rodinkou jsme se domluvili, že si zavoláme přes Skype, nejdřív jsme se nemohli nějak sladit v čase, tak to trvalo něco přes dva dny, než jsme se domluvili. A pak nastal den D a hodina H a hle.....průser :D spojení úplně na prd, zaplať Pán Bůh, že jsem aspoň z fotek viděla jak vypadají, protože v tom počítači jsem viděla jen čtyři rozmazaný osoby :D I zvukově to bylo hrozný, takže nejen, že pro mě byl problém ta angličtina, ale ještě výpadky zvuku. HM jsem nerozumněla skoro vůbec nic...tak jsem se jen usmívala :D ono jediný, co jí stejně zajímalo bylo:"Do you have a boyfriend?" Tak jsem jí řekla, že jo a jak to bude v pohodě....no nebude, to už vím teď, ale budu se snažit to vydržet :)
Víc jsem rozumněla HD - ptal se na řízení, jak to zvládnu bez rodiny a pak mluvil o holkách, rodině atd. No a holkám, těm jsem nerozumněla ani slovo - nosily mi ukázat kočky...jo - krásný šmouhy fakt :D

Telefonát trval tak 25 minut, a pak mi poslali e-mail na současnou aupair i skype a že se s ní mam spojit a ještě jejich e-mail na připadné otázky. Tak jsem si s ní (Lily - mexičanka) volala o pár hodin později, byla v pohodě, milá, docela je vychválila, že prý to byl pro ní užasný rok a že holky jsou taky v pohodě, i když občas zlobí jako všechny děti.

Pak jsem ještě poslala pár otázek rodičům a čekala jsem. HD mi odepsal docela brzy, a pak tam ještě napsal, že si s HM promluví večer, že se rozhodují mezi mnou a ještě jednou holčinou.

No a ráno....úplně jsem se bála podívat na e-mail, když jsem ráno vstala. Z obou důvodů. Že, když to nevyjde, tak budu zklamaná, protože o tuhle rodinu bych stála a na druhou stranu jsem se bála, že to vyjde, protože už budu vědět termín a vůbec všechno bude už hrozně oficiální.

Tak jsem si přečetla začátek e-mailu, kde ještě psali něco o rodině a pak to tam bylo - po rozhovoru s Alicii (HM) jsme se rozhodli, že bychom byli rádi, kdyby jsi se připojila k naší rodině.

ŠOK, totální zástava srdce i dechu. Dokonce jsem se ptala Rudly (přítel, pro ty co ho neznají), jestli mi to může jít přeložit, jestli to náhodou nepřekládám špatně :)

V tu chvíli (a drží mě to ještě teď a myslim, že do odjezdu ještě bude) jsem byla hrozně šťastná a zároveň mnou cloumal hroznej strach. Už to bylo jen na mě. Odepsat, potvrdit v přihlášce a je to spečetěný...

Takže vážení, 4. března odlítám směr NY :))




úterý 29. ledna 2013

2. rodinka

No to to trvalo :)

Musim říct, že už jsem lehce propadala depresím a začínala si myslet, že můj profil je snad neviditelný.
Ale dneska se mi konečně ozvala další rodinka. Bydlí kousek od NY, mají teda hodně velkej dům a dvě dcery - 7 a 10 let. Na jednu stranu by už nemuselo o tak velký holky být takový péče. Jakože hlídat 24 hodin denně, na druhou stranu, to snad nebudou už ty předpubertální projevy a "já sem nejchytřejší". No uvidíme...dáme jim šanci :)

Na fotkách vypadají sympaticky, tak snad budou tak ok i přes skype :)

pondělí 14. ledna 2013

První rodina

Napsala mi první rodina... :) konkrétně 7.1. Single mom. Dvě děti - kluk 7 a holčička 8. Bydlí hodinu od NY.
Ale moc jsem paní teda nepochopila. Nejdřív mi napsala, jestli bych si chtěla skypovat, tak jsem ji hned napsala, že určitě a kdy má čas. Pak mi volala asi v 1 ráno...samozřejmě jsem spala... a když jsem jí psala druhý den, jestli to byla ona a že bychom se mohly teda domluvit na nějaký konkrétní čas, tak už se neozvala...: (

No snad nebudou všichni Amíci takový divný....takže...čekáme dál....


Rozhodnutí

Zvažovala jsem to dlouho, ale nějak nebyl čas, odvaha, peníze....atd. - výmluvy, výmluvy.
Někam jet mě napadlo už na střední, ale nikdy jsem nic neuskutečnila. Bylo kolem mě spousty lidí, o kterých jsem věděla, že někde nějaký čas žili, ale ještě asi nebyl ten správný čas, abych to zkusila i já.
A najednou je to tu. Je mi 26 a já se rozhodla jet jako au-pair na rok do USA. Konečně mi totiž začalo docházet, že mladší už nebudu a další život už si taky neprožiju. Že nebude žádný "opáčko" a šance udělat věci znovu a jinak. Taže buď teď nebo nikdy. Vím, že jednou, až budu (doufám, že šťastně) vdaná a budu mít svoje děti, tak bych litovala toho, že jsem se nikam nedokopala. Že jsem to aspoň nezkusila.
Zpočátku to moje okolí bralo jako jeden z dalších nápadů, který mě za chvíli přejdou, ale když jsem o tom nepřestávala mluvit ani po 14ti dnech, ani po měsíci, tak jim došlo, že to bude asi vážnější než mysleli :D. Hlavně mamina tomu nemohla věrit, pak zkoušela rozmlouvat, a pak pochopila, že je lepší mě v mém rozhodnutí podpořit a popřát mi šťastnou cestu než cokoliv jiného.

A tak jsem si plná nadšení vyzvedla ve Student Agency přihlášku a.....................ta mi ležela doma dva měsíce!!!! Další zásek...strach?! chci tam vůbec?! Až někdy v říjnu jsem jela na přednášku do Prahy do SA právě o au-pair pobytech. Přednášku měla neskutečně sympatická slečna, která byla rok v NY a stejně jako mě jí bylo 26, když odjížděla a stejně jako mě jí přihláška doma ležela snad 3 měsíce :D no, úplně jsem se viděla. A to mě nakoplo. Začala jsem tedy dávat dohromady všechny věci potřebné k přihlášce - reference, koláž z fotek, maturitní vysvědčení, výpis z RT, kopie pasu, řidičáku, pak ve SA psychologický test a pohovor v aj, a 28.11. jsem vše konečně odevzdala a podepsala smlouvu. A 12.12. mi přišel email že jsem byla akceptována americkou agenturou a tudíž už jsem vidět :)

A teď už jen čekám na první rodinku.......................